Doslova brečím. Slzy mi stékají po malé tváři, takže mám mokré obličeje, oblečení i nohy. Také tolik hluku. Netušila jsem, že dokážu udělat tolik hluku z pláče. Doslova ani nemůžu. Ještě nikdy jsem to nedokázal tak tvrdě. Doslova nemohu spát tak tvrdě, že mé slzy jsou silnější než Santa Clausův břišní tuk. Všechny tyto slzy, které ze mě doslova brečím a nemohu večer, jsou vdechovány mými ústy a způsobují, že se utopím. Doslova umírám. V tuto chvíli jsem doslova na pokraji smrti. To je šílené. Nikdy předtím jsem se tak necítil. Nepláču jen; Nejenže umírám – doslova pláču a doslova umírám. Krev. Vidím krev. Z očí mi stéká krev. Doslova vidím krev. Právě teď se strašně směju. Doslova se nemůžu přestat smát – je to šílené. Prosím, zachraň mě, Pane. Prosím, zachraň mě před tímto šílenstvím. Pláču a potřebuji pomoc. Už asi 45 minut doslova umírám. Nemá to konec? Chci se jen setkat se svým tvůrcem. Chci vidět světlo a přeji si vidět tmu, obojí zároveň. Zachraň mě, Kriste, protože v tuto chvíli doslova umírám. Oh, jak žiju a dýchám, v tuto chvíli sotva mohu mluvit. Ve skutečnosti nemohu mluvit vůbec. Jsem doslova němý. Jsem také hluchý, protože mé slzy a krev se mi dostaly do uší a zablokovaly můj sluch. Doslova brečím z nosu. Oh počkat, to je jen moje tělesná šťáva. Ach, jak mi to uniklo.